V úterý po sv. Kateřině L. P. 1465 vydalo se z Blatné slavné poselstvo českých pánů pod vedením Lva z Rožmitála – nejvyššího zemského sudího a švagra krále Jiřího z Poděbrad. Během dvou let pak navštívilo se svým diplomatickým posláním všechny významné vladařské dvory Evropy. O jeho putování se dochovaly zprávy díky zápisům družiníků pana Lva – jeho pobočníka Václava Šaška z Mezihoří a norimberského měšťana Gabriela Tetzela.

O denících:

Ve středověku a ještě dlouho v renesanci neexistovalo cestování v našem smyslu. Účelem cesty byly vždy praktické důvody. Ať již to byly rytířské jízdy (válečné, svatební aj.), poutě studentů na různé evropské univerzity či řemeslných tovaryšů do center s vyspělou výrobou, vždy musel účastník takové cesty počítat s nesčíslnými útrapami a překážkami. Z těchto a ještě mnoha dalších důvodů není nejstarší období literárně zachyceno. Dlouho v Čechách nemáme cestopisné deníky, které by zachycovaly dojmy, jimiž na naše předky cizina působila.

Teprve v době humanismu, kdy se probouzí smysl pro přírodu a smysl pro odlišnosti, se začínají souvislejší vypravování objevovat. Právě deníky z období vlády krále Jiřího z Poděbrad jsou jedny z prvních u nás.

Po husitských válkách cizina nečinila velkých rozdílů mezi „obojími Čechy“ (utrakvisty a katolíky). Všichni byli považováni za kacíře a trvalo dlouhou dobu, než tento názor odezněl. Ke změně pohledu měla přispět i tato poselstva, která král Jiří vyslal k západním dvorům.

Námi zachycené druhé poselství vedl pán, pan Lev z Rožmitálu a Blatné, bratr královny Johanny. Na mnohých evropských dvorech mělo poselstvo prezentovat jednak úmysly a názory českého krále, ale také předvést vyspělost domácí dvorské rytířské kultury. I když zapisovatelé deníků nebyli v úplnosti seznámeni s obsahem poselstva, zhostili se oba autoři své práce se ctí a zanechali nám pestrý popis navštívených míst.

Naše vyprávění bude sledovat první část cesty z Blatné do Compostely. Je rozděleno do šesti hlav.

Hlava I. Putování v Čechách a po Němcích

Hlava II. V zemích Burgundských

Hlava III. Na moři a v Anglii

Hlava IV. Cesta po západní Francii

Hlava V. Cesta v severozápadních Španělích

Hlava VI. Cesta portugalskem do Gallicie

Vyprávění dokreslí hudba, tance a scény, se kterými se mohli setkat účastníci této velkolepé pouti, nebo které sami svým hostitelům předváděli.

Program

Hlava I.

Putování v Čechách a po Němcích

Fanfára

Elslein liebstes

německá píseň 15. století

Es Kumpt ein Schif geladen

dolnorýnská 15. století

Ein ander dancz + Hopper dancz

Johann Weck

Huius sit memoria

z Klatovského kancionálu 15. století

Dva taneční nápěvy

český anonym 14. století

Hlava II.

V zemích Burgundských

Fanfára

DANSE DE CLEVES

z Bruselského rukopisu

Deposuit potentes

Gilles Binchoys 1400-1460

L´home armé

Antoine Busnois ?-1492

Adieu

Guillaume Dufay 1397-1474

Morisca

podle rytiny Israhela van Meckenema 15. století

Hlava III.

Na moři a v Anglii

Fanfára

Temperance

ze sbírky The Gresley Dance Collection 15. století

Ó, Rosa bella

John Dunstable (1370-1453)

Rotta – Sumer is icomen in

John of Fornsete (1240)

* * * * * * * * přestávka * * * * * * * *

Hlava IV.

Cesta po západní Francii

Ach, zpívám, zpívám

La comtessa de Dia (12. století)

Nejmilejší Martine

Lambašský klášter 14. století

Fanfára

BEAULTE DE CASTLIA

z knihy M. Toulouze 15. století

Hlava V.

Cesta v severozápadních Španělích

Rodrigo Martinez

Cancionero de palacio (16. století )

STELLA SPLENDES

Libre Vermell de Montserrat 1399

TrEs morillas

Cancionero de palacio (16. století )

Congaudeat Catholici

Dum pater familias

Codex Calixtinus 1130-1140

QUANTAS sabedes Amor

.............................

saltarello

O tancích:

Při sledování pouti pana Lva z Rožmitálu a jeho poselstva za myšlenkou mírové spolupráce tehdejších vladařů Evropy jsme se setkali s různými druhy tance a pohybových projevů. Především to byly šlechtické tance navštívených dvorů, zrekonstruované z rukopisů anonymních tanečních mistrů, a prezentace českých pánů (podle jen hrubých záznamů) na původní české hudební skladby. Výjimku zde tvoří ukázky zápasu a souboje ze soudobých evropských rukopisů. V této souvislosti je zajímavá legenda o sani bojující se lvem, kterému pomůže rytíř (sv. Jiří), když v geomantickém aktu probodne saň kopím. Symboliku můžeme spatřovat také v tanci s pochodněmi posléze předávanými dámám navštíveného dvora jako projev nabízeného spojenectví - ve světle křesťanství, ale i ve světle rozumu k vládě nad světem.

Zvláštní skupinu tvoří tance žertéřů přizvaných k pobavení hostů, např. morisca bláznů bojujících o „jablko poznání“ z ruky dámy (což není jediná forma tanců zv. morisca, zde možná spojená s výsměchem Maurům, přinuceným přijmout křesťanství po připojení Granady v r. 1492, zvaným Moriscos).

Z anglického rukopisu kol. 1500 pochází tanec, při jehož rekonstrukci nám spíše vytanul na mysli tzv. Zelený muž z anglosaských legend (Zelený Jack, Robin Hood, ale také středoevropský Krakonoš nebo Fabián), než uměřený dvorský tanec, ačkoli i šlechtici rádi tančili v převleku, zde aspoň zastoupeném ozdobením klobouků rostlinami v anglosaském prostředí mysteriózními, jako jsou cesmína, břečťan, hloh.

České poselstvo navštívilo i kláštery, kde je jeptišky-novicky uctili také tancem. V katalánském klášteře na Montserratu se zachovala Karmínová kniha se zápisy mariánských písní, z nichž některé tančili poutníci „v kruhu“. Klášter byl jedním z center mariánského kultu, který je symbolicky zobrazen např. v díle Albrechta Dürera „Růžencová slavnost“ z naší Národní Galerie. Z něho jsem si dovolili vypůjčit předávání věnečků z růžiček.

Vidíme, že tanec významně pomáhal sbližování evropských dvorů, tím spíše, že v mnohých případech vyrůstal ze společných kořenů, ať folklorních či archetypálních, což se vyjevilo i při cestě pana Lva z Rožmitálu a jeho pánů - z Blatné až na konec světa.

O symbolech:

Pochodeň, světlo : Češi, oficiálně formou „rytířské prezentace“, přinášejí po krachu předběžných vyjednávání do Evropy myšlenku širší spolupráce mezi evropskými vladaři. Projekt Všeobecné mírové organizace ( „Smlouva o nastolení míru v celém křesťanstvu“) křesťanských panovníků, v níž by se všichni snažili o upevnění trvalého míru na principu národní svrchovanosti států, zásady nevměšování se a řešení sporů před mezinárodním soudním tribunálem ( „obecným konsistoriem“); Evropa se měla sjednotit v boji proti Turkům, „nejzarputilejším nepřátelům jména křesťanů“ a vyhnat je z bývalých křesťanských zemí. Ve spolku měly mít státy, uspořádané do větších celků (Galie, Germánie, Itálie, Hispánie…), po jednom hlasu, přičemž se počítalo s vůdčí rolí Francie a zanedbatelnými pravomocemi papeže.

Předání pochodně : Tradiční spojenectví v rámci Svaté říše římské (od XV. stol. Sv. ř. ř. národa německého) jako protiváze Papežského státu. Spojení dvou prvků - posvátná (mystická) svatba.

Saň a lev : V evropském měřítku fenomenální legenda o sani bojující se lvem. Lvu pomůže rytíř/sv. Jiří a saň/draka v geomantickém aktu probodne kopím. Křesťanství usměrňuje nekoordinované síly země reprezentované pohanskými kulty.

Heraldická saň, lev a drak

Zápas, boj s dýkou a s mečem podle manuskriptů Talhoffera, Liechtenauera, Lignitzera a dalších cca z poloviny XV. stol. (...běžnou praxí bylo, že soupeři oblékali přiléhavý oděv nebo jim byla natírána zbroj olejem. To proto, aby se boj nezměnil v zápas. Přesto se tak často stávalo a mistři neopomínali vyučovat rozličné techniky, páky a povaly. V této souvislosti je třeba vědět, že mnohé páky vycházejí z pravidla, podle něhož ten, jemuž jakákoliv část těla opustila kolbiště, prohrál. Mnohé akce jsou proto zaměřeny na mrštění soupeřem o hrazení a v běžném boji postrádají smysl. Dalším způsobem, jak vyhrát, bylo přinutit soupeře se vzdát. K tomu účelu sloužily techniky zraňující nohy a ruce. Hlavním způsobem výhry nicméně bylo zabití protivníka. - zdroj: http://myschwerk.webzdarma.cz/talhoffer.html, 10. 6. 2010)

Alte Armatur und Ringkunst. Hans Thalhoffer, ca. 1459

Tanec bláznů : V morisce rezonuje několik i velice starých archetypů kolektivního podvědomí, mezi něž k nejvýznamnějším patří „Blázen“, známý z tarotové karty. Je zde možné zaregistrovat i projevy konvulsivní formy v XV. století masově rozšířené otravy paličkovicí nachovou (námelem), tzv. tanec sv. Víta, dále starobylé halucinační iniciace houbových kultů mykofilních národů (houba postupně přes prsten a maso bohů metamorfovala do podoby jablka jakožto božského ovoce poznání), nebo třeba i výsměch moriskům (muslimové donucení přijmout křesťanství po dobytí Granady r. 1492) s jejich tajně provozovanými maurskými rituály - obraz falešného proroka. Jiné, zde nezobrazené formy morisky, představují souboj dobra se zlem (bílé s černou), boj katolíků s Maury.

Rytina, Israhel van Meckenem, kolem r. 1490

Jack-in-the-Green : Další fenomenální archetyp té doby - Zelený muž (Zelený Jack) - rezonující v mnoha legendách a pohádkách (zachoval se do dnešních dnů zejména v anglosaském prostředí, ale i u nás - např. Zelený rytíř, Robin Hood, Jack a fazole, Záhořovo lože, Fabián, Krakonoš apod.). Ještě v době vrcholné a pozdní gotiky byl velice životný. Jako součást architektonické výzdoby katedrál a jiných významných staveb (ale i jiných uměleckých děl) je často zobrazován v podobě mužské tváře s více či méně nevýraznými rysy, polozahalenými do vegetačního motivu. Zcela nezaměnitelným znakem tohoto symbolu je výrazný němý výkřik, který je dnes interpretován jako lidstvem nepochopitelná, pouze citem poznatelná moc a síla divokého přírodního živlu (lesa, moře, vzduchu - dnes bychom řekli životního prostředí).

Klobouky jsou ozdobeny motivy rostlin se silným mysterijním významem v anglosaském prostředí: břečťan, cesmína, hloh.

Detail misericordie z kostela v Ludlow, hr. Shropshire, Anglie

La maison de Lusignan : Politický spolek spřízněných rodů za sjednocení Evropy pod vedením Francie odvozuje svůj původ z legendy sepsané r. 1393 Janem z Arrasu na objednávku vévody z Berry a moravského markraběte Jošta Lucemburského. Pověst o Meluzíně v kádi byla v XV. století na šlechtických dvorech nesmírně populární. Mezi spřízněné rody, odvozující svůj původ z víly, která se po zradě manžela proměnila v draka, ale už navěky se stala ochráncem svých potomků, se vedle francouzských Lusignanů řadí i rody Valois, Plantagenet a Lucemburk. Drak ve štoudvi se stává symbolem významné politické kliky, dostává se do heraldiky a do klenotu slavnostních zbrojí (např. Jana Luceburského) a propůjčuje také svou symbolickou podobu Dračímu řádu, založenému Zikmundem Lucemburským jakožto vojenské alianci proti turecké expanzi (významnými členy byly např. anglický král Jindřich V., král aragonský a neapolský Alfonso V., Jagellovci polský král Vladislav a litevský velkokníže Vytautas, srbský kníže Štěpán Lazarevič, valašský kníže Vlad II. Dracul, ale i s husitským hnutím sympatizující český šlechtic, nejvyšší purkrabí v letech 1414-1420, pán Čeněk z Vartemberka).

Meluzína tajně pozorovaná v lázni rytířem Raimondinem. Gilbert z Met, kolem r. 1410

Rosenkrantzfest : Jeden z nejvýznamnějších klášterů evropského kontinentu, „klášter v hoře“ Santa María de Montserrat, je domovem Karmínové knihy Llibre Vermell, z níž pochází zápis této písně (tance) k uctění Panny Marie (Stella splendens - Hvězda jasná). Klášter (zal. 1025) je jedním z center šíření mariánského kultu, který je symbolicky zobrazen i pozdější Dürerovou Růžencovou slavností (1505-1507).

Růžencová slavnost. Albrecht Dürer, kolem r.1506

 

Koncert trvá cca 100 min.