English Deutsch
Rudolfinské tance

Amor mio...

... aneb jak se v tanci dorozuměti vějířem
Hudba: Musica Bellisima, umělecká vedoucí Eva Tornová
Tanec: Chorea Historica, umělecká vedoucí Eva Kröschlová
Námět a režie: Vladimír Kočí a Kateřina Doležalová
Taneční rekonstrukce a choreografické úpravy: Kateřina Doležalová
Režijní spolupráce: Eva Kröschlová Průvodní slovo: Vladimír Kočí

Premiéra: 29.8.2009 Theatrum Kuks

O lásce se jedná téměř v každém renesančním tanci. My jsme se tentokrát rozhodli přistoupit k tématu „z gruntu“ a vybrali jsme z repertoáru italských renesančních tanečních mistrů F. Carosa a C. Negriho ty tance, které mají lásku – či Amora, chcete-li – přímo ve svém názvu, ať už je to „Amor vittorioso“ - láska vítězná, „Caccia d´Amore“ - honitba lásky, „Contentezza d´Amore“ – láska spokojená, „Dolce Amoroso Fuoco“ - sladký plamen lásky či „Gloria d´Amore“ - sláva lásky. Jiné písně a tance o lásce alespoň vyprávějí. Většina rekonstruovaných tanců představuje klasický „plesový“ repertoár, který se tančil na konci 16. století.

Amor Vittorioso – píseň od G. Gastoldiho o Fridrichu Falckém, ale také o Amorovi, který vysílá své vojsko. My vysíláme do boje kavalíry a dámy v choreografii, jež využívá kroků a forem renesančního tanečního repertoáru, využijeme ji ale také k představení jednotlivých „válečníků“, tedy zamilovaných, škádlivých či zasněných renesančních šlechticů.

Amor mio – „Láska moje“ je drobná choreografie z roku 1581 (v našem případě ještě zkrácena), která odpovídá všem „normám“ renesančního tančení: kavalír a urozená dáma začínají tančit bok po boku, „un poco all´incontro“ - mírně natočeni k sobě, a společně tančí první kroky. Poté kavalír ohromí dámu obtížným krokovým sólem, a dáma na něj „odpoví“ svým. Následuje vzájemné vzdalování a přibližování, aby se na závěr tanečníci vzali za ruce a opět bok po boku zakončili svůj malý milostný příběh.

Dolce Amoroso Fuoco „Sladký plamen lásky“ – je jeden z mála tanců určený pro šest tanečníků. V této formě vyzní lépe některé figury jako průplet, velmi obtížné pánské sólo ve druhé sloce či způsob, jak se urozená společnost vyrovná s nenadálou situací ve druhém opakování tance...

Alta Mendozza - balletto, tedy choreografie pro jeden pár urozených tanečníků, která vznikla na melodii tehdy populární písně: zpívá se „A lieta vita Amor c´invita“ - Amor nás zve ku radostem!

Caccia d´Amore „Honitba lásky“ je napůl tanec a napůl hra. Po procesionálním úvodu tančeném typickými kroky renesančního repertoáru (sequiti, spezzati, continenze, atp.) následuje hra, „caccia“ neboli „hon“ na tanečnici. I v našem případě proběhne lov ku všeobecné spokojenosti.

Contentezza d´Amore, aneb láskou spokojenou se končí celý „výlet“ do světa lásky a vějířů. Tanec je zvláštní tím, že tentokrát „iniciátorem“ dění jest dáma, která se podvakráte půvabně vzdálí od pána. Ale jak je psáno v tanečním zápisu – nakonec se kavalír i dáma dostanou zpátky k sobě a šťastně zakončí tento půvabný tanec.

Kateřina Doležalová

Vějíř jako funkční i ozdobný doplněk dámského (ale i pánského) oděvu je znám téměř od nepaměti. Nejstarší doložené užívání vějíře z pštrosích per je ze starého Egypta. V minulých staletích se podoba vějíře měnila, ale rozevírací vějíře zdobené technikou kvaše a akvarelem jsou písemně doloženy již z druhé poloviny 16. století. Proto jsme si mohli dovolit tento typ vějíře použít v pořadu z období manýrismu.

V souvislosti s vějíři se často hovoří o tajné mluvě vějířů, kterou se dámy a pánové ve společnosti nenápadně domlouvali. Tato mluva měla několik desítek přesně daných gest, kterými bylo možné vyjádřit své pocity, přání či konkrétní vzkazy, jako například: „Ráda bych Vás, pane, viděla dnes večer v šest hodin v zahradě u kašny.“ Někteří historičtí badatelé přišli ovšem s názorem, že mluva vějířů, tak jak ji prezentuje viktoriánská doba, je umělý výmysl výrobců vějířů vytvořený za účelem zvýšení zájmu o tento módní doplněk.

Ať tak či onak, v našem pořadu jsme chtěli použitím vějířů připomenout jejich dřívější společenskou roli a zároveň ukázat, že společenský tanec nebyl němým předváděním choreografií, kroků či tanečních figur, ale živým okamžikem, kdy spolu lidé nejen sdíleli tanec s hudbou, ale především svoji osobní blízkost. Ve společenském tanci je dovoleno s partnery hovořit i gestikulovat, smát se, z tance na chvíli poodejít či do něj zase později vstoupit. Jelikož v dřívějších dobách vějíř doprovázel každou dámu, musel jí stát věrně při boku i v tanci. Pro nás se stal tanec i vějíř součástí živého společenského života prodchnutého lidskou komunikací.

Vladimír Kočí

Program:

Alessandro Orologio (1550-1633) Intrada
Giovanni Gastoldi (1591) Amor Vittorioso
Cesare Negri (Le Gratie d´Amore, 1602) Bizzaria d´Amore
Fabritio Caroso (Il Ballarino, 1581) Amor mio
Fabritio Caroso (Il Ballarino, 1581) Dolce Amoroso Fuoco
Ercole Santucci (Mastro da Ballo, 1614) Allegrezza d´Amore
Giovanni Picchi (1571/2-1643) Passe e Mezzo di Mg. Gio. Picchi
Andrea Falconieri (1585/6-1656) L´Eroica
Alessandro Stradella (1644-1682) Sinfonia in D
Cesare Negri (Le Gratie d´Amore, 1602) Alta Mendozza
Fabritio Caroso (Il Ballarino, 1581) Leggiadria d´Amore
Cesare Negri (Le Gratie d´Amore, 1602) Caccia d´Amore
Biagio Marini (1594-1663) Sonata La Gardana
Marco Ucellini (1603-1680) Sinfonie Boscarecie – A Carrissima, A Virmingarda
Biagio Marini (1594-1663) Passacaglia
Fabritio Caroso (Il Ballarino, 1581) Gloria d´Amore
Fabritio Caroso (Il Ballarino, 1581) Contentezza d´Amore
Giovanni Gastoldi (1591) Amor Vittorioso (prozatímní verze)