Biblické označení Iberského polostrova – Sefarad – dalo jméno baladám Sefardských Židů. Tito “věční poutníci” se již od 3. století začali usazovat ve Španělsku společně s Araby; pod nadvládou almohedské dynastie vznikla ve středověkém Španělsku v 10. – 13. století specifická hudební produkce ovlivněná multikulturní situací, kdy vedle sebe žili křesťané, Židé a Arabové. Dochovaly se nám převážně renesanční zápisy světských balad – je však zřejmé, že mnohé z nich jsou záznamy mnohem starších středověkých melodií, které často nezapřou svůj dávný původ v Orientu. Po vyhnání Židů ze Španělska dekretem královny Isabely I. Kastilské roku 1492 se jejich písně objevují i jinde v Evropě – setkáváme se s nimi např. na Balkánu i v Turecku.

Guglielmo Ebreo di Pesaro (ca 1420 – 1484) byl tanečním mistrem u dvorů rodiny Sforzů, Montefeltrů,, Malatestů a naepolských Bourbonů. Působil v 18 místech od Pesara, Urbina přes Florencii až po Neapol na jihu a Milano na severu. Jeho traktát De pratica seu arte tripudii se zachoval v 8 opisech (s mírnými odchylkami), z nichž datovaný rokem 1463 je nejpřesnější. Jiný (nedatovaný a doplněný 3 kapitolami) nese nové jméno autora, totiž Giovanni Ambrosio, jméno, které Guglielmo přijal při své konverzi ke křesťanství (zde však chybí taneční miniatura, kterou reprodukujeme, rovněž některé básně, které obsahoval traktát z r. 1463).

Z Guglielmových tanečních skladeb nás nejvíce zaujaly jeho balli, z nichž některé převzal od Domenica da Piacenza (ca 1445), např. Gelosia; některé byly prezentovány pod jménem Ambrosio – Fiore de Vertu, Voltati ca Rosina, Petit riense.

Ballo je taneční útvar, který vymysleli italští taneční mistři pro 2 – 12 urozených tanečníků. Každé bylo spojeno se specielní hudební skladbou, jejíž struktura se shodovala se strukturou choreografickou a většinou využívala tempově i metricky různé taneční rytmy. Záleželo tu na vytváření prostorových figur, v nichž se proměnil symbolický význam, který měly v dávných obřadních tancích či v soudobých tancích cechovních.

Mistr Guglielmo / Ambrosio složil i řadu „nízkých tanců“ (italsky bassa danza), které se možná nejdříve objevily ve Francii (basse danse) nebo ve Španělsku (baxa, baxia danza), ale snad právě v Itálii. Náš mistr nastudoval i mnohé tance zv. moresche, výstupy maskovaných dvořanů spojené určitým tématem, které ale nezapsal. My však máme na repertoiru moriscu západoevropskou, v našem případě inspirovanou rytinou Israela van Meckenem (cca 1460) a několika dalších rytců, kde skupinka „bláznů“ soutěží bizarními skoky o prsten nebo jablko v ruce dámy. Snad nebude na škodu, když tímto výstupem svůj koncert završíme.

Eva Kröschlová

Program:

Por qué llorax blanca niňa
Avrix mi galanica
Madre, la mi madre
Aire de mujer
Tres hermanicas
Cuando el rey Nimrod
Colonnese - ballo in 6
Fiore de Vertu - ballo in 4
Voltati ca Rosina - ballo in 3
Verceppe - ballo in 5 – una scaramucha
Gelosia - ballo in 6
Piva - danza villanica
Petit riense - ballo in 3
Nacimiendo de Moxé
Consagración de Moxé
Morena me llaman
Morisca

Hudební zpracování: Kvinterna, Susanne Ansorg
Taneční rekonstrukce: Eva Kröschlová, Bruna Gondoni, Véronique Daniels