Le Gratie d'Amore (Půvaby lásky) je název převzatý z titulu traktátu milánského tanečního mistra Cesare Negriho z r. 1602. Chceme jím oslavit výročí, které má význam i pro nás Pražany. V Národní knihovně se totiž uchoval výtisk rozšířeného vydání této knihy Nuove inventioni di balli opatřený ex libris dvořana Rudolfa II. a je jisté, že jeho dvorní taneční mistr Carlo Beccaria, žák Negriho, uvedl tance tam popsané mezi vznešenou pražskou společnost. Sám Rudolf ještě jako jedenáctiletý princ tančil Negriho balla, když se se svým mladším bratrem zastavil k vánočním radovánkám r. 1563 v tehdy habsburském Miláně cestou do Janova, odkud oba chlapci vypluli do Španělska, kde se jim mělo dostat přísného vychování.

Učebnice tance Le Gratie d'Amore (1602) obsahuje kromě popisu tanečních kroků a poklon zápis 34 originálních ballů a balletů. Ballo nebo balletto je drobný choreografický útvar pro 2 - 12 účastníků, který zavedli taneční mistři již v 15. století. Názvy byly často převzaty z populárních písní, jejichž úryvek se stal základem taneční melodie, např. Bizzaria d'Amore (Bizarnost lásky). Někdy naznačuje charakter nebo obsah tance např. Il Gratioso (Půvabný tanec) nebo La Caccia d'Amore (Honba lásky), uprostřed něhož páni "honí" dámy. Podle zmínek v literatuře je tento motiv starší než jeho zpracování Negrim a je zajímavé, že ho najdeme v mnoha evropských lidových tancích, také u nás např. v písni "Utíkej, Káčo, utíkej, honí tě kocour divokej", kde chlapec chytá děvče uprostřed špalíru ostatních párů stejně jako v Caccie (že se toto slovo čte "kača", je opravdu jen náhoda).

Většina ballů střídá dvoudobý a třídobý takt a mění tempo jednotlivých úseků jako velmi drobná suita různých tanečních rytmů. V našem pořadu to jsou Il bianco fiore (Bílý květ) a Brando di Cales (Kolo z Cales). Brando označuje kruhový tanec, avšak v Negriho zpracování se utvoří kruh pouze ve dvou krátkých úsecích, zato se tu vyskytuje neobvykle asymetrické postupné zapojování dvojic. Jediný z tanců není "nachoreografován" mistrem Negrim. Je to provensálská Nizzarda, u níž zapsal jen několik kroků, které si mohli tanečníci libovolně vybírat, aby dokázali svou obratnost při výskocích tanečnice, v jakých se proslavila královna Alžběta Anglická v téměř totožném provensálském tanci Volta, zapsaném kanovníkem Arbeauem (Orchésographie 1588).

Negriho dílo zaujalo mnoho odborníků, mezi nimi i Véronique Daniels z Basileje, u které jsme se poučili o jeho hudbě i tanci. Naše i její snažení směřuje k tomu, aby jeho 400 let staré tance ožily v pokud možno věrné podobě, a my doufáme, že i u dnešního obecenstva najdou své příznivce.

Eva Kröschlová

 

Praha na přelomu 16. a 17. století se díky zálibám císaře Rudolfa II. stala evropskou Mekkou umělců i vědců všeho druhu. Do sídelního města se sjížděli vynikající malíři, sochaři architekti, mistři rozmanitých uměleckých řemesel. V Praze nalezla uplatnění i řada vynikajících hudebníků – Rudolf II. si vydržoval početnou a proslulou Capellu Rudolphinu. Zatímco v mládí patřila hudba i tanec k jeho všestrannému vzdělání, v pozdějším věku tato umění nebyla hlavním císařovým potěšením (stával se totiž s postupujícím věkem a tělesnou i duševní sešlostí zvukoplachým).

Milánský taneční mistr Cesare Negri věnoval vydání svého traktátu roku 1602 mimořádnou péči.Díky tomu nám kromě mnoha rytin tanečních figur zůstaly zaznamenány skladby, které tanec dvorské společnosti doprovázely. Pravda, většinou jen v hrubých obrysech jednoduché loutnové tabulatury nebo jednohlasého nástroje. Použité tance však patřily k běžné hudební produkci té doby, a proto se nám podařilo vyhledat vícehlasé a většinou dokonalejší verze po různých instrumentálních sbírkách konce 16. století. Nezřídka se totiž jedná o oblíbené písně od čelných pozdně renesančních autorů (Orazio Vecchi, Giovanni Giacomo Gastoldi).

Traktát Cesare Negriho je dochován v konvulátu šestnácti hudebních tisků, jež si do Prahy těsně po jejich vydání nechával zasílat císařský dvorní rada Godefridus Troilus á Lesoth. Z tohoto unikátního pramene pochází i dvojhlasá canzonetta O soave dolore od Antonia Brunelliho, varhaníka a kapelníka v toskánské Pise, a stejně tak píseň Filli dolce pastorella od turínského skladatele Enrica Radescy di Foggia. K předním rudolfínským hudebníkům patřil Jacob Regnart, druhý kapelník císařské kapely, jenž kromě polyfonních duchovních skladeb zkomponoval více než šedesát tříhlasých německých villanel po neapolském způsobu, jež nás dnes zaujmou kromě jiného svou zvukovou exotičností, zapříčiněnou častými paralelními postupy kvintakordů ve shodě s neapolskou praxí.

Kolem roku 1580 se na dvoře Rudolfa II. objevuje Alessandro Orologio, italský hudebník, který v rudolfínské kapele působí jako "Trompeter und Musicus". Byl proslulý především jako hráč na dechové nástroje a do dějin hudby se zapsal svými Intrádami (1597). Tisk jeho tříhlasých canzonett z roku 1596 je dedikován vévodovi Brunšvickému, vlivnému rudolfínskému dvořanovi.

Stejně tak úctyhodný maestro di capella na Rudolfově dvoře Phillip de Monte se kromě složitých polyfonických konstrukcí pozdně renesančních sakrálních kompozic zabýval (bezpochyby ve svém volném čase) sepisováním italských madrigalů po vzoru Jacoba Arcadelta či Lucy Marenzia. Toho dokladem je i sladkobolné dílko Ma i pomi un tempo a lui z roku 1581.

Lipský rodák Valerius Otto působil jako varhaník na Starém Městě pražském u Panny Marie před Týnem. I když nevíme, jak dlouho zde pobýval, jeho sbírka Newe Paduanen, Galliarden, Intraden und Currenten (Lipsko 1611), kterou dedikoval podobně jako Orologio vévodovi Brunšvickému, zůstala dochována i v Praze, a proto se můžeme dohadovat, že jeho pětihlasé tance zde byly provozovány.

Přemysl Vacek

 

Program:

Valerius Otto (1579 - ?)	Intrada (1611)
Enrico Radesca di Foggia (+ 1625)	Filli dolce pastorella (1616)
Cesare Negri (1536 – 1604?)	Brando di Cales (1602)
Cesare Negri	Bizzaria d'Amore (1602)
Jacobus Regnart (1540 – 1599)	Venus, du und dein kind (1583)
Cesare Negri	Il Gratioso (1602)
Cesare Negri	Il bianco fiore (1602)
Antonio Brunelli (cca 1575 – cca 1630)	O soave dolore (1614)
Enrico Radesca di Foggia (+ 1625)	Nizzarda Francese (1616)
Cesare Negri & Giacomo Gastoldi (+ 1622)	Alta Mendozza (1602)
Cesare Negri	Nizzarda (1602)
Cesare Negri & Orazio Vecchi (1550 – 1605)	So ben mi ch' a bon tempo (1602)
Alessandro Orologio (ca 1550 – ca 1633)	Per qual cagion havete (1596)
Cesare Negri	Ma i pomi un tempo a lui (1581)
Phillip de Monte (1521 – 1603)	La Caccia d'Amore (1602)
Cesare Negri	Ballo con le torcie (1602)